Název

Vojenský hřbitov u České Skalice z druhé poloviny 19. století

Popis

Tohle jsou snímky z vojenského hřbitova u České Skalice, které pořídil Vlastimil Pokorný z Náměště nad Oslavou. Jsou zde náhrobky pro jednotlivé oběti i hromadné hroby z bitvy u České Skalice v roce 1866 Nápisy na náhrobcích stoji za přečtení a zamyšlení...
Bitva u České Skalice
V týž den, 28. června ve čtvrtek, dostavil se Benedek osobně do Skalice, zde dal rozkaz, aby 8. Armádní sbor vystřídal sbor 6., a rozkázal, aby se sbor ten jakémukoliv boji s nepřítelem, pokud to možno bude, vyhnul. Měl totiž generál Benedek vypracovaný bitevní plám, rozložit se po návrších od Jaroměře k Miletínu, a od tud v nížinách kol Král. Dvora soustředěné armádě korunního prince, počtem slabší, nabídnout rozhodnou bitvu. Dle tohoto rozkazu odcházelo rakouské vojsko od Skalice, když tu pojednou pluky generála Steinmetze, posílené jednou divizí gardy, vnikly do Doubenské bažantnice a napadli zadní voj ustupující armády rakouské. Do boje dali se strhnout pouze dvě brigády od 8. Armádního sboru rakouského, které zde utrpěli hrozivých ztrát. Oba velitelé těchto brigád, generálové Fragner a Kreisern, zde padli. V boji tom ztratilo vojsko rakouské za boje krátkého, dvouhodinového, mrtvých 69 důstojníků, 1800 mužů a 70 koní. Raněných 121 důstojníků, 2287 mužů a 39 koní. Do zajetí padlo 15 důstojníků a 1287 mužů.
Ztráty pruské zjištěny jsou v této bitvě na 62 důstojníků a 1300 mužů mrtvých a raněných. V této bitvě utrpěl velkých ztrát český pluk čáslavský čís. 21, a jeden český prapor jindřichohradeckého pluku čís. 75. I tento boj u České Skalice pozorovali jsme z polní cesty Fejglovy. V ten den bylo zde i na Trumplacích moc lidu, též důstojníci opět hleděli dalekohledy na boj. Byloť zcela dobře pozorovat jednotlivé výstřely z děl, až stáhnuvší se nad bojištěm černé mraky s bouřkou nám vše přerušily. Přímo nad bojištěm rozpoutala se bouřka a následoval velký liják. Též druhý den bitvy přihlíželi zde s našimi lidmi boji již četní cicí lidé, uprchlíci.
Pruský generál Steinmetz, jemuž se za tato dvě vítězství u Náchoda a České Skalicedostalo predikátu "der Lowe von Náchod und Skalitz", přece dostal dutku od pruského generalisima Moltkeho za to, že se odvážil druhý den u České Skalice udeřit na Rakušany, když věděl, že generál Benedek má po ruce 4 armádní sbory. Stát před ním vojevůdce, s tak velkou přesilou, že by jej byl jistě porazil. Rovněž očekával generalisim Moltke, k Trutnovu dorazí generálu Gablenzovi značná posila, což se též nestalo. Po těchto dvou Benedekových velkých chybách přestali Prusové Benedeka respektovati. Zde se naskytla Benedekovi velice vhodná příležitost dosud nepohotovou armádu korunního prince porazit a rozprášit, to tím spíše, jelikož její 1. sbor byl u Trutnova poražen. A právě tato armáda korunního prince se stala v bitvě u Chlumu Benedekovi osudnou.
Vojenská kritika naprosto odsoudila generálu Moltkemu nepraktické a velice smělé vedení jeho tří armád, od sebe daleko vzdálených, a tvrdí, že nebylo nic snadnějšího, než jednu po druhé porazit.

Nastavení